Farní kostel sv. Petra a Pavla, apoštolů
Adresa: Vítkovice v Krkonoších
GPS souřadnice: 50.685032,15.526428
Rok výstavby: 1699
Pravidelné bohoslužby
Bohoslužby
Historie
Počátek osídlování Vítkovic spadá do konce 16. století. Samostatnou farností jsou Vítkovice od roku 1787, do té doby patřily pod farnost Poniklá.
Kostel sv. Petra a Pavla je umístěný ve svažitém terénu v horní části obce a tvoří velmi výraznou krajinnou dominantu. Od roku 1699 tu stávala hřbitovní kaple přestavěná roku 1784 majitelem sklárny a Vítkovického dvora s přispěním hraběte Harracha do podoby typicky horského kostela s pokud možno jednoduchým zevnějškem, dřevěnou předsíňkou před hlavním vstupem a s interiérem velmi dobře dokládajícím náboženské cítění našich předků.
Interiér
Interiér kostela je v presbyteriu zaklenut valenou klenbou s pěti výsečemi, jež klenbě dodávají na bohatosti. Malíř K. Meissner zde r. 1936 vytvořil iluzívní zrcadlo, v něm anděla nesoucího Kristův monogram IHS a nad ním monstranci. Loď kostela je plochostropá, na ploše lze vidět další malbu K. Meissnera znázorňující Nejsvětější Trojici a pohled na Vítkovice r. 1936. Na vítězném oblouku, oddělujícím loď od presbyteria, je malba stejného autora s tématem Poslední večeře Páně. Rovněž podvěží uzavírá klenba – tentokrát to jsou tři prostá, ale působivá pole, tzv. pruské placky.
Mramorový oltář je z roku 1883.
Nejstaršími památkami v zařízení kostela jsou socha sv. Jana Nepomuckého (z roku 1741) a lavice s malovanými rokaji na opěradlech a postranicích umístěné dnes na kůru. Ostatní zařízení je pseudorenesanční z druhé poloviny 19. století.
Naše kostely jsou obdivovány jako historické památky zašlých staletí. Avšak žádný kostel nebyl stavěn jako historická památka, nýbrž jako posvátná prostora pro ústřední tajemství naší víry – pro osobní styk Boha s člověkem. V Ježíši Kristu vystoupil Bůh - Tvůrce světa - ze svého neviditelna a stal se lidsky zjevným. Historický dialog vtěleného Boha s vyvoleným národem tu pokračuje v bohoslužbě slova a jeho touha po spojení s člověkem se tu uskutečňuje mešní obětí a dáváním se Božímu lidu v zahalení svátostných symbolů. Hledej tu nejprve tuto skutečnost a pak porozumíš lépe architektuře a výzdobě tohoto chrámu.
Varhany
Původně jednomanuálový mechanický zásuvkový nástroj pochází z 1. poloviny 18. století a byl sem přenesen z kartuziánského kláštera ve Valdicích. V r. 1833 jej rozšířil Johann Anton Barth o pozitiv. V roce 1857 nástroj přestavěl J. Prediger a poté zde proběhlo ještě několik oprav (1876 F. Kobrle, 1914 J. Fries).
Tento vzácný nástroj je po zvukové stránce zdařilý a dobře slouží k doprovodu liturgie. Jeho technický stav však není dobrý, ale zatím vyhovující. Potřeboval by rozsáhlejší opravu.
Dispozice varhan:
I. manuál (C - c3, 49)
| Principal |
8"
|
| Flauta |
8"
|
| Gamba |
8"
|
| Octav |
4"
|
Quint
|
3"
|
Mixtur 2x
|
|
Místo Quinty 3" zní Superoctava 2".
II. manuál (C - c3, 49)
Major
|
8"
|
Minor
|
4"
|
Principal
|
2"
|
Pedál (C - c1, 25)
spojka manuálová