Sledujte farní oznámení u jednotlivých farností z důvodů možných změn.
, 23. 4. 2016, 22:02
Bratři a sestry,
v evangeliu dnešní neděle nám Pán Ježíš zanechává opravdový poklad, a to v podobě jakoby „své závěti“. Na konci tzv. Velekněžské modlitby, která odkrývá Jeho velice hluboký vztah k Nebeskému Otci, ukazuje samou podstatu tomu, čemu se doopravdy dá říkat láska. V dalším verši jí bude přímo definovat, když poučí apoštoly velmi jednoduše a srozumitelně: “nikdo nemá větší lásku, než ten, kdo za své přátele položí svůj život“. Těmito slovy učí i v poslední chvíli, co to pravá láska je. Netýká se totiž citových a pocitových záležitostí člověka, ale míří do nitra lidské duše, ve které se má člověk možnost podobat se Bohu. Víme z katechismu, že lidská duše je nesmrtelná, a skládá se z několika schopností. Do animální funkce lidské duše řadíme pocity, které samy o sobě ještě nejsou láskou. Víme o dalších složkách lidské duše, o rozumu, svobodné vůli a také o svědomí. Láska, kterou chce velikonoční Ježíš má sídlo ve vůli, v chtění pro toho druhého jen to nejlepší. To totiž může člověk bezprostředně ovlivnit svým přáním. Ježíš to ví, a rozhýbává aktivně svou láskou, lásku mezi apoštoly. Ta začne být živá a mít sílu. Začne pokládat v jednotlivých osobnostech apoštolů pro Krista život, a tím se naučí milovat i mezi apoštoly a učedníky navzájem. Hezká myšlenka je uvedena v souvislosti s působením přání nejvyššího dobra milovanému asi takto: novost Kristovy smlouvy spočívá v přikázání, jehož povaha působí na srdce člověka. Kdo se naučí milovat po vzoru Janova evangelia, dostane nové srdce. Naplní se tak proroctví Ezechielovo: vloží do vás nové srdce a nového ducha. Proto se vzácnými slovy podtrhne navěky Ježíšův odkaz: „nikdo nemá vetší Lásku, než ten, kdo za své přátele položí život“ Jan 15, 13;
P. Miloslav Paclík
Dnešní datum: 29. březen 2024
Liturgický kalendář: Velký pátek (breviář).
Světský kalendář: Taťána.