Poutní zájezd chrámových sborů 2013

Publikoval Vladimír Novák 12. 9. 2013, 21:54

Svatovavřinecký a Svatomikulášský chrámový sbor

V sobotu 31. srpna vyjel Svatovavřinecký a Svatomikulášský chrámový sbor na poutní zájezd do Dobříše a okolí. Odjeli jsme v 6 hodin přes Studenec, Novou Paku a Prahu do Dobříše, kam jsme dojeli o půl deváté. Zde jsme měli domluvenou mši svatou, kterou pan vikář Mráz sloužil ze sobotní památky Panny Marie. V obsazení 8 sopránů, 6 altů, 4 tenory a 5 basů jsme zpívali „Slavnostní mši d moll“ od J.N.Škroupa, při obětování sbor k oslavě Nejsvětější Trojice, které je zdejší kostel zasvěcen, „Chvalme všichni společně“ a při svatém přijímání vložku pro tenor od A.Strébla „Vzdychám a toužím po tobě“, dále propria z památky Panny Marie Sněžné a přezpívali jsme 6 slok písně „Budiž vděčně velebena“. Po mši svaté jsme si ještě prohlédli protější zámek a pak jsme spěchali do autobusu a v 10 40 hodin jsme odjeli na naši další zastávku.

Tou byla vesnice Neumětely, kde jsme si prohlédly pomník Horymírova Šemíka, který se nachází v parčíku u silnice poblíž kostela svatého Petra a Pavla. Je to nedaleko hřbitovní zdi, kde je na kameni ve tvaru koňské hlavy postaven malý klasicistní chrámek, v jehož průčelí pod stříškou je vytesaný nápis: „V Neumětelích se věřilo a věří, že zde Šemík, věrný kůň rytíře Horymíra zakopán leží“ a je tam uveden rok zhotovení pomníku 1887.

Z Neumětel jsme v 11 hodin odjeli do Hořovic, kde jsme od 11 20 hodin absolvovali zamluvenou prohlídku zámku. Po ní a po pauze na občerstvení jsme došli na náměstí, kde jsou kostel Nejsvětější Trojice a Loretta V něm jsme po emotivním vyprávění místního kostelníka o internování zdejších františkánů v roce 1950 zazpívali před oltářem à capella sbor „Zpívej duše Pánu žalmy“ od J.Maláta a za varhanního doprovodu duo pro tenor a bas „Před tebou ó svatá, nerozdílná Trojice“. Varhany byly nedávno opraveny, ale ještě nebyl zprovozněn jejich ventilátor, a proto bylo nutné „šlapání“ měchů, což se negativně projevilo na kvalitě jejich zvuku. Po té jsme si chtěli prohlédnout nedávno opravenou Lorettu, stojící hned vedle kostela, ale protože bez vědomí pana kostelníka někdo vyměnil zámek na dveřích Lorety, nebylo to možné. Proto jsme sborové „Ave Maria“ zazpívali à capella v těsném prostoru mezi kostelem a Loretou a ještě jsme přidali 3 sloky písně „Máti Páně, přesvatá“. Pak jsme se pěšky vydali ke kostelu sv. Jiljí, který se nachází asi 15 minut chůze od náměstí. Z původně gotického kostela se zachovala spodní část věže, sedlový portál do sakristie a lomená okna. Interiér jsme si prohlédli z předsíňky skrz mohutnou kovanou mříž. Připravené sborové skladby „Modlitbu“ od J. Maláta a „Modlitbu“ od E. N.Méhula jsme pak zazpívali à capella  v příjemném chládku pod stromy na malém náměstíčku před kostelem. Pak jsme došli zpět před zámek, nasedli do autobusu a vyjeli jsme na naší další zastávku.

Tou bylo město Žebrák s kostelem svatého Vavřince na náměstí. Zde nás čekal zdejší kostelník, který se nás ujal a v kostele nás seznámil s jeho historií a památkami. Nejstarší součástí vybavení je barokní oltář Panny Marie a dřevěná socha Žebrácké madony z 80-tých let 14. století, která je nyní uložena v pražské Národní galerii, hlavní oltář je z roku 1730 a hlavní obraz sv. Vavřince pochází z roku 1736. Po výkladu jsme před hlavním oltářem zazpívali à capella sbor od V.Cerevisiuse „Žalm XXIII.“ a pak s doprovodem rokokových pneumatických varhan, jejichž několik tónů ale zůstávalo nekontrolovatelně „viset“, první a druhou sloku jilemnické poutní písně „K tobě my se utíkáme“, pak duo pro tenor a bas „Hle, patrone náš“ od J.Rece a nakonec všichni zazpívali ještě poslední sloku písně „K tobě my se utíkáme“. Poté jsme odjeli kolem nedalekého hřbitovního kostela sv. Rocha, který dnes vlastní obec a kolem zříceniny hradu Žebrák a pod hradem Točník do nedaleké vesnice Kublov.

V Kublově na nás čekal zdejší průvodce turistů, který nás zavedl k rodnému domku hudebního skladatele Josefa Leopolda Zvonaře, který je autorem dvou mešních písní zařazených do současného kancionálu a také známé písně „Čechy krásné“. Domek je velmi dobře udržován včetně dílny s historickými dřevoopracovávajícími stroji. Následoval přechod k mistrovskému dílu železáren v Novém Jáchymově z roku 1871, kterým je nedaleký pomník připomínajícího osobnost J.L.Zvonaře. Je umístěn v parku před školou, ve které je i jeho památník. Odsud jsme vyjeli autobusem prudkým lesním stoupáním na nedaleký vrch Velíz.

Na Velízu je kostel sv. Jana Křtitele, který obnovil a zrekonstruoval akademický sochař Karel Stádník, který se o objekt také staral. Po velmi obšírném výkladu o dávné i nedávné minulosti kostela a celé lokality jsme v presbytáři zazpívali à capella sbor od L.v.Beethovena „Anděl lásky“, sbor C.M.v.Webera „Můj Jezu" a výše zmíněnou píseň „Čechy krásné, Čechy mé“. Nakonec na kůru s varhanami, které měly sice jenom jeden manuál, ale byly v pořádku, zazněla árie pro tenor „Rex gloriosae martyrum“ zkomponovanou K.J.Taschkem.

Tak jsme zakončili naše putování a ve 20 45 hodin jsme dojeli s pomocí Boží a pod ochranou Panny Marie, které jsme ráno celou pouť poručili do ochrany, do Jilemnice.

Autor: Vladimír Novák