Sledujte farní oznámení u jednotlivých farností z důvodů možných změn.
Zamyšlení P. Paclíka ze svatodušní vigilie 22. 5. 2010
Publikoval Matěj Kraus 29. 6. 2010, 08:17
Zamyšlení P. Paclíka pronesené během svatodušní vigilie 22. května 2010 o třech božských ctnostech - víře, naději a lásce.
Seslání Ducha
svatého, vigilie – Božské ctnosti
Milí přátelé,
ačkoliv žijeme v době, kdy si mnoho věcí dokážeme zařídit,
v době vědy, techniky, rozvinuté kultury, najednou, snad o to více,
vyplouvají na povrch věci, které ovšem není tak snadné získat. Mezi ně
například patří nepochybně i to, jak se k sobě a k Pánu Bohu lidé
chovají.
Jestliže totiž člověk vidí a slyší, co si jsou schopni lidé říci, anebo
udělat, anebo naopak, co nejsou schopni; jestliže dále poznáváme, jak lidé
smýšlí v dnešní době o Pánu a Jeho Církvi, je pak jasné, že ani
v rodině, ani v manželství, ani v Církvi, ani ve společnosti se
neobejdeme bez zvláštní výbavy, která činí naši společnost lepší.
Kdosi z prostých lidí nedávno prohlásil, když viděl, kam se
posunula naše společnost po dvaceti letech svobody: "Lidé už to sami dohromady
nedají, to už může jedině spravit sám Bůh." Ano, bratři a sestry, známé pořekadlo také říká: "Bez Božího požehnání
marné lidské namáhání." Co to znamená? Že se o Ducha Svatého nemusíme bát, že
by byl daleko a my ho nebyli schopni potkat. On s námi je. Ale potom, co
si uvědomujeme svou nedokonalost, vidíme, že Duch Svatý, znamenitý mistr
tvořivosti, nejen že nevidí v naší nedokonalosti překážku, ale také
z ní dokáže v našem srdci vytesat opravdu umělecké dílo.
Duch Svatý je blízko.
Podobně jako významné poselství, i On má vyslance, pomocníky a
doprovod. Jdou před ním, i za ním, vyslanci vyjednávají a připravují cestu a
návštěvu Vzácného Hosta, který má přijít, upravují podmínky, dolaďují okolnosti
jejího hladkého průběhu ke spokojenosti Hosta i hostitele, namísto toho
doprovod nese pokladnice s dary, které si Vzácný Host připravil s sebou.
Je jich sedm.
V první části můžeme uvažovat o vyslancích, kteří připravují Pánu
cestu. Jsou tři. Tři Božské ctnosti. Víra, naděje a láska.
Uvědomujeme si, bratři a sestry, že v případě svatého Ducha mají
jeho poslové obrovskou dovednost a sílu, jsou to opravdoví mistři.
V našich srdcích pak pracují. Nejsou naší zásluhou a jedinou platformou, ve které se s nimi
můžeme setkat, je pokora. Uznání, že jsou nám dány věci vzácnější, než jsme my
sami a že se sluší před nimi zpozornět, zastavit, pokleknout a poklonit se.
Nedali jsme si je sami sobě, ale bez nich jsme prázdní.
Víra
Věříme v Pána Boha, i ve všechno, co
nám zjevil, máme to v úctě i s tím, co nám Jeho Církev a církevní
úřad k věření předkládá. V době tak velkého reptání proti Církvi
vidíme potřebu Božího zásahu, aby lidé pochopili, že náboženství i Církev je
k jejich dobru a že ji potřebují k naplnění kvalitního života.
Bůh je totiž Pravda sama a je logické, že své Církvi svěřil některé
Pravdy, které slouží k dobru člověka, které však ve světě neznají. Abychom
ale byli schopni věřit, je nutné se před Vírou jako takovou sklonit a mít ji
v úctě.
Naděje
Člověk může mít mnoho představ o tom, jak
své představy naplní. Existuje ale výběr představ o budoucnosti, které jsou
kvalitnější než běžné snění a představy. Mezi ně patří i touha člověka po Bohu.
Je vzácná. Je spojená s životem člověka a je hybnou silou duchovního života
a spirituálního snažení křesťanů. Bez ní jsme prázdni. Neviděli bychom bez ní
smysl chodit do kostela, mít pěknou a zdravou rodinu, věřit, že pan farář je
vybrán a poslán Kristem, a tudíž to není podvodník, a v neposlední řadě
také uspořádat své pozemské záležitosti dokud je čas a sobě i svým blízkým
nechat vystrojit důstojný křesťanský pohřeb. Nikoliv tedy o smutku, ale o
hluboké životní náplni! Zejména na pohřbu se projeví, kolik mají pozůstalí
v srdci naděje, a kolik jí měl v životě i ten, se kterým se loučíme.
To je také naděje.
Láska
Třetí je ale nejdůležitější. Nemůžeme si ji koupit. Nikomu ji nelze
zcizit ani sebrat. Jestliže myslíme na sebe, pak se nám nedostává, když ale
začínáme myslet na dobro druhých, máme jí nadbytek, tolik, že z ní můžeme
i rozdávat. Láska. Krásně o ní mluví svatý Pavel v listě Korinťanům.
Božská ctnost lásky vyjadřuje asi toto přesvědčení: Bůh je krásný a
plodný. Pán Ježíš a Panna Maria jsou také krásní. Vy, bratře a sestro, jste
také nádherní a nepřeji ti nic víc, než abychom spolu byli jednou v nebi,
a přitom už od teď můžeme spolu a vedle sebe, každý dle svého povolání do nebe
směřovat. Láska má asi největší sílu. Je nejplodnější a není odmyslitelná od
slova oběť. Můžeme mít, bratři a sestry, mnoho zásluh, ale kdybychom neměli
lásku k Bohu, k lidem, k vlasti, k práci a tomu, co děláme,
nic nám to neprospěje.
Láska je nejdůležitější ze všech ctností, jak píše sv. Pavel: "Nyní
trvá víra, naděje a láska, ale největší z nich je láska."
Vítáme tedy tyto Božské ctnosti v našich srdcích, vyslance a posly
Pána a dárce života, chceme je do svých srdcí uvést, aby v nás opravili,
co je staré a špatné, a přetvořili naše nitro a tím i nás k lepšímu.
Kéž nám pomáhá i Snoubenka vzácného Hosta, který poslal své vyslance a
vybral si ji z lidí, jako Prostřednici všech milostí a Matku ustavičné
pomoci. Amen. Přijď Duchu Svatý!