Aktuálně

Přehled vánočních bohoslužeb v diecézi

Na webu královéhradecké diecézi lze najít seznam bohoslužeb v diecézi - http://www.bihk.cz/repository/files/_vanoce2012/vanocni_bohosluzby_2012-12.html.

Vánoční rozhovor s biskupem Janem Vokálem

V novém čísle časopisu Naše rodina vyšel zajímavý vánoční rozhovor s naším biskupem Janem Vokálem. Celý si ho můžete přečíst na uvedeném odkaze.

Rorate v Jilemnici

Dnes, ve čtvrtek 20. prosince byla poslední ze tří rorátních mší svatých, které se po více než padesáti letech uskutečnily v adventu v jilemnickém kostele svatého Vavřince. Aby se atmosféra co nejvíce přiblížila dávným časům, konaly se tyto mše svaté při svíčkách a začínaly roráními zpěvy ještě před příchodem kněze k oltáři. I přesto, že začátek byl od tří čtvrti na sedm, byly tyto mše navštěvovány v průměru 15 věřícími. Dá-li Pán Bůh, bude jistě dobré se k této tradici příští advent zase vrátit.

Shání se technik pro vikariáty Trutnov a Jilemnice

Vážení,

Tříkrálová sbírka na Jilemnicku

Milou tradicí doby povánoční se stalo koledování tří králů. K letošní tříkrálové sbírce se již tradičně připojí i jilemnická oblastní charita. Níže slova jejího ředitele, Petra Faistauera:

Milí přátelé!

Obracím se na Vás s prosbou o spolupráci při Tříkrálové sbírce a v příloze posílám informace k ní.

Tyto informace jsou volně šiřitelné po všech obcích a farnostech jilemnického vikariátu.

Prosím o předání v kostelech a ve sborech, v mateřském centru, mezi skauty, mezi mládeží, ve školách i jinde…

Pokud se sami stanete vedoucím skupinky koledníků nebo se Vám podaří oslovit někoho z Vašich přátel, informujte mě prosím osobně, mailem nebo telefonicky (731 506 041) v termínu pokud možno do 22.12.

Vedoucí skupinky musí vlastnit občanský průkaz, tím je dán i minimální věk vedoucí(ho). U nováčků bych potřeboval mít adresu bydliště, datum narození a číslo občanského průkazu.

S přáním požehnaného prožití zbytku adventního času

Petr Faistauer

Předávání církevních lesů

Problém přednostního kácení dřeva v lesích, které budou předmětem církevní restituce se dostal už i do veřejnoprávních sdělovacích prostředků. Ministr životního prostředí, Petr Bendl, nařídil Lesům ČR v těchto místech omezit na nejnutnější minimum prací nutných k zachování lesa. Více v odkaze.

Adventní slovo biskupa Jana

Bratři a sestry v Kristu,

během adventu všichni hledáme způsob, jak se připravit na Kristovo narození, jeho příchod do světa. Písmo nás hned na začátku upozorňuje, že tuto událost nemusíme ve svém srdci ani postřehnout.

Podle evangelisty Lukáše se Ježíš v Betlémě narodil během velkého sčítáním lidu, které pro celou zemi nařídil císař. Sčítání tehdy patřilo k nejvýraznějším zásahům do běžného života lidí, vytrhlo je z pravidelného režimu – všichni se museli vydat na místo, odkud pocházeli, a v celé zemi byl velký zmatek. Právě během této doby se v jeskyni u Betléma narodil Pán Ježíš, kterého jeho Matka „položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou“. Dnešním jazykem bychom řekli, že lidé tehdy měli „jiné priority“, než ubytovat chudý manželský pár, který čeká narození dítěte.

Dnes už pro nás sčítání lidu není žádnou velkou událostí. Podnětů, které nás ruší a odvádějí od dítěte Ježíše, však máme kolem sebe tolik, jakoby biblické sčítání probíhalo každý den. A možná není náhoda, že právě během adventu se ruch kolem nás ještě zvýší – v obchodech se tlačí lidé, všichni spěchají z místa na místo, a toto období je pravidelně plné stresu.

Právě v neklidu adventní doby však můžeme hledat paralelu s událostmi, které tvořily kulisu k Ježíšovu narození v Betlémě. A čím rušnější je advent kolem nás, o to větší význam může mít, když Svaté rodině v tichosti otevřeme své srdce a nabídneme jí klidné „místo pod střechou“.

My, narozdíl od tehdejších lidí, známe přesné datum, kdy si budeme Kristovo narození připomínat. Počítejme tedy s tím, že Panna Maria za pár dní zaklepe na dveře u každého z nás a nabídne nám, že přivede do našeho života svého Syna. Připravme se na to modlitbou, četbou Písma, ale především obrácením svého života. Adventní ruch přijměme jako dobrou příležitost připomenout si, jak moc je to potřeba.

Každý takto prožitý advent nás připravuje na Kristův druhý, slavný příchod na konci času. Adventní doba se tedy přímo dotýká posledních věcí člověka.

Přeji Vám požehnané prožití adventu i vánočních svátků, ať Kristus vejde do Vašich domovů a přinese do nich svůj Pokoj!

Váš biskup

+ Jan

Rorátní mše svaté v nedaleké Nové Pace

Kdo by se chtěl připojit ke slavené adventních rorátních mší svatých, má možnost i v Nové Pace. Budou se konat v pondělí a v pátek od 6:45 ve farním kostele v Nové Pace. A kdo nepospíchá, tak potom snídaně na faře. Více informací u pastorační asistentky Jany Tauchmanové.

Zambijský národní ředitel Papežských misijních děl navštíví ČR

Českou republiku navštíví ve dnech od 12. do 16. listopadu 2012 národní ředitel Papežských misijních děl (PMD) v Zambii P. Bernard Makadani Zulu. Tato návštěva se uskuteční na základě pozvání národního ředitele Papežských misijních děl v ČR P. Jiřího Šlégra, který bude hosta ze Zambie doprovázet. V rámci této návštěvy se také uskuteční projekce nového filmu “Zambijský bambo“.

Veřejnost bude mít možnost se v našem vikariátě se zambijským národním ředitelem setkat ve čtvrtek 15. října od 17 hodin. Na středisku Eljon ve Špindlerově Mlýně se bude promítat nový dokumentární film Zambijský bambo o životě zambijských bohoslovců, po skončení bude následovat beseda s P. Zulu.

Celý program návštěvy naleznete na stránkách PMD v sekci Akce > Aktuální akce.

Biskup Vokál k majetkovému vyrovnání státu s církvemi

K čemu církve potřebují majetek? Tato otázka může mít své místo v debatách o tom, jak s prostředky farností či klášterů prospěšně nakládat. V diskusi, zda jim má stát vrátit zabavené nemovitosti, je však zcela nepřípadná. Musí to cítit každý, kdo někdy v životě něco vlastnil – domek, zahradu, louku, pole...

Schválené částečné navrácení majetku jeho původním vlastníkům není žádným darem státu mocné mezinárodní instituci. Je především pokusem o nápravu a zmírnění křivd, kterých se stát dopustil na každé jednotlivé farnosti – malém společenství věřících, kteří ve své obci pečovali o svůj kostel, skládali se na stavbu fary a přispívali tak ze svých prostředků k tomu, aby se v jejich středu mohly pravidelně konat bohoslužby. Nákupem pole či lesa a jejich výnosy k tomu získali ekonomickou soběstačnost.

Stát platil, hlídal a zavíral

Zejména o tento majetek farnosti a kláštery po únoru 1948 protiprávně přišly a stát je učinil závislými na svém vlastním rozpočtu. Strana chtěla mít činnost každé jednotlivé farnosti pod kontrolou a mnoho kněží ze stejného důvodu uvěznila a odvezla do internačních táborů.

Místo peněz od věřících začaly na účty farností chodit peníze daňových poplatníků, kteří se s církví nemusejí nijak identifikovat a většina z nich ani nenavštěvuje bohoslužby. Právě tato křivda může být nyní alespoň částečně napravena.

Zákon z roku 1949, podle kterého jsou církve dodnes financovány ze státní pokladny, činí i tu nejmenší farnost zcela závislou na státu. Věřícím, kteří chodí do místního kostela, pak – striktně vzato – zakazuje, aby na chod farnosti přispívali z vlastních zdrojů, protože to je výlučnou povinností státu. Schválené vyrovnání umožní vrátit do těchto záležitostí řád, logiku a spravedlnost.

Ptát se, k čemu je ekonomická samostatnost farností, diecézí či řeholních společenství potřeba, je podobné, jako bychom položili vážně míněnou otázku, na co potřebuje peníze rodina. Všichni, křesťany nevyjímaje, žijeme ve světě, kde se peníze používají jako univerzální oběživo a duchovní těžko zaplatí SIPO, benzín či účet za mobilní telefon požehnáním na čelo bankovnímu úředníkovi.

Křesťané nesedí jen v kostele

Z vnějšku kladená otázka, k čemu církev vůbec potřebuje majetek, odráží nejen nedostatek smyslu pro spravedlnost, právní stát a ekonomickou logiku, ale často i malé povědomí o poslání křesťanů ve světě. To nekončí jen bohoslužbami v kostelech. Činnost charity (která je jednou z nejpříkladnějších dobročinných organizací v zemi), hospiců, církevních nemocnic, domovů pro seniory či pro handicapované, mateřských a základních škol, gymnázií a dalších prospěšných institucí, které církev tradičně provozuje, není jen doplňkem jejího působení.

Církev se po celou svou dvoutisíciletou historii snaží zachovávat Kristovu výzvu k hlásání Evangelia ve světě, přičemž toto hlásání se nikdy nedělo – a nesmí dít – jen slovy a formulováním teoretických zásad. Každý křesťan žije především proto, aby Evangelium hlásal svým každodenním životem a konkrétními skutky. Skutky víry a křesťanské lásky.

Vytvářením duchovního zázemí a péčí o potřebné – nemocné, slabé, chudé či o ty, kteří usilují o dobré vzdělání – křesťané realizují své základní poslání ve světě. Služba křesťanské lásky je jedním z projevů působení Ducha Svatého ve společnosti. A právě k realizaci tohoto poslání, které je ze své podstaty neziskové, potřebují být církve v dnešním světě stejně hospodářsky soběstačné jako třeba rodina, která podobně „neziskově“ investuje do výchovy a výživy dětí.

Církve nesmí majetek promrhat

Majetkové vyrovnání klade na církve v tomto ohledu velkou odpovědnost. Už nebudou moci spoléhat na to, že jim stát každý rok pošle z daní všech občanů určitou částku, za kterou vcelku pohodlně přežijí. Budou muset se svými prostředky nakládat tak, aby je neprohospodařily a mohly dál ve světě působit. Trvale, nejen několik let či desetiletí.

Rád bych všechny ujistil, že se s veškerým majetkem, který nám zanechali naši předkové, budeme snažit nakládat tak, abychom se nezpronevěřili tomuto základnímu poslání církve ve světě, jež ctili i oni. Že to dokážeme, jsme už ostatně dostatečně stvrdili – farnosti a řeholní společenství hospodařily se svým majetkem a na svou odpovědnost dávno před příchodem komunismu. Dnes, třiadvacet let po jeho pádu, máme další příležitost zříci se jeho zlých principů ve prospěch demokracie a svobody.

Jan Vokál
biskup královéhradecký