Zvony mého kraje
Publikoval Matěj Kraus 25. 8. 2010, 15:21
Článek o třech historicky cenných zvonech v našem vikariátu.
Zvony bývají často přirovnávány k lidem. Mají své srdce, svůj hlas, dovedou radostně hlaholit ve svátečním souzvuku, naříkají, když ohlašují smrt člověka, děsivě dovedou bít na poplach... Ale nejhůř bývá, když zvony – jednou zničeny válkou, podruhé roztaveny ohněm – zmlknou docela. A mnoho lidí dodnes věří, že pukne-li zvon, hlásá blízké nebezpečí obci, kraji či celé zemi.
Každý kus představuje neopakovatelný hudební nástroj a mnozí jeho zvuk vnímají jako hlas domova. Když v nejtěžší době německé okupace napsal jilemnický rodák spisovatel Jaroslav Havlíček pro rozhlas působivý a poetický scénář nazvaný "Zvony mého kraje", dokázal v něm právě prostřednictvím zvonů sdělit mnoho povzbudivého. Dokonce tolik, že během vysílání byl pořad přerušen a rodina s obavami, naštěstí lichými, očekávala příchod gestapa.
Zvon se rodí zvolna a ke zdárnému příchodu na svět potřebuje špičkové odborníky. Ti pečlivě propočítají profil, tzv. žebra a sílu stěny, zvonu, aby dosáhli kvalitního základního tónu i vyšších tónů alikvotních. Pak zhotoví formu, do té nalijí roztavenou slitinu (zvonař Vavřinec Křička z Bítýšky v 16. století uvádí poměr na 120 liber mědi 45 liber cínu, v nové době se uvádí 77–78 % mědi a 22–23 % cínu), nakonec zvon pečlivě vyčistí, odzkoušejí a spolu se srdcem připraví k transportu. Příprava formy i odlévání jsou velmi složité a představují vrchol a zároveň zpravidla i tak trochu tajemství řemeslného fortele každé dílny. Pokusy nahradit klasickou slitinu jinými matriály, například litinou či sklem, se minuly účinkem. Rozbory také nepotvrdily, že by se do zvonoviny pro zlepšení akustických vlastností přidávalo stříbro či zlato.
Také v naší oblasti působili zvonaři solidní úrovně. Připomeňme zejména kdysi vyhlášené Schröttery z Hostinného (Arnau). Zvony se k nám ovšem také hojně importovaly, např. z Mladé Boleslavi, Prahy, v minulém století pak i z míst mnohem vzdálenějších (Chomutov, Brodek u Přerova atd.).
Obě světové války zničily množství velmi cenných i kvalitních zvonařských děl. Přesto i dnes na zvonicích našich kostelů najdeme celou řadu skutečných skvostů. Vydejme se dnes za třemi z nich.
Mříčná
Mříčenský kostel sv. Kateřiny stojí v ladovsky krásné poloze a laskavě shlíží na mříčenské chalupy a domky rozběhlé v táhlém údolí. Od kostela a zvláště pak z věže se otvírá nádherný pohled na západní Krkonoše. Současná svatyně vznikla až v 18. století, ale může se pochlubit jedním z nejvzácnějších zvonů v celé královéhradecké diecézi.
S trochou napjaté zvědavosti stoupáme po dřevěných schodech do nevelké zvonice. Klid ruší jen rozvážný chod věžních hodin. Ještě mě stačí zaujmout v omítce vedle okna vyrytý nápis „ať žije zvoník“ a zvon je před námi. Nevelký, prostý, ušlechtilého tvaru. Zdobnými prvky jsou na něm pouze šestistranná koruna s rozvilinami* lemovanými provazci a pás latinského textu při horní straně krku se slovy a číslicemi oddělenými pětilistými růžemi: * ANNO * DOMINI * M * CCCC * OCTUADESIMO * IIII * HET (haec?) * CAMPANA * FUSA * EST * DOMRIZNA(!) * (Léta Páně 1484 tento zvon je ulit do Mříčné.) Má čistý jasný hlas, který se za příznivých podmínek nese až k Jilemnici. Dodejme ještě, že srdce je mladšího data.
Zvonu o průměru 81 cm, výšce 68 cm a váze přes 400 kg několikrát hrozilo smrtelné nebezpečí. Naposledy za německé okupace, kdy vinou nedbale vyplněného ohlašovacího listu byl místo do chráněné skupiny D zařazen do skupiny C určené k roztavení. Přes četné intervence konzervátora Jindřicha Ambrože se jej již nepodařilo přeřadit a roku 1942 byl sejmut a odvezen. Památkový úřad pod záminkou dokumentace zdržoval odvoz vzácných památek a podle Ambrožovy korespondence přečkal mříčenský zvon zlé časy pečlivě uschován a utajen v Praze. Podle druhé verze nakonec musel s ostatními kovovými „bratry“ do Německa a s řadou z nich byl po válce nalezen neporušený v ochranném pískovém zásypu poblíž Hamburku (továrna, kde měl být zničen, po náletech již nějaký čas nepracovala.) V každém případě jej v roce 1946 přivezlo z Prahy auto kružské mlékárny k nezměrné radosti všech farníků i milovníků historických památek. Od roku 1975 mu ve svátečních dnech vydatně přizvukuje zvon (zasvěcený sv. Josefu a sv. Anně) ze známé zvonařské dílny pana Manouška v Praze na Zbraslavi.
V tichosti stojíme a nasloucháme. Z Mříčné 15. století již nezůstalo nic, jenom zvon. Lidská jména i jejich osudy odvál čas. A přesto slyšíme stejný hlas, jako slýchali naši dávní předkové...
Studenec u Horek
Také v nedalekém Studenci bychom příliš starý zvon nehledali. Dominanta obce, pseudorománský, zvnějšku stylově nepříliš výrazný kostel sv. Jana Křtitele pochází až z roku 1866, ale z dřevěné zvoničky u předešlého kostela, zbudovaného r. 1589, sem byl přenesen Straníkův zvon z konce 16. století. Také zdejší věž nabízí utěšený výhled – tentokrát do příjemně zvlněného lesnatého podhůří.
Zvon o průměru 79 cm, výšce 55 cm a váze kolem 300 kg nepatří sice k akusticky nezdařilejším dílům, ale naši pozornost si zaslouží kvůli věku a především pro hezkou výzdobu, jež nezapře, že zvonař byl obeznámen s nejlepší produkcí své doby. Zvon s velkou pravděpodobností pochází ze zmíněné zvonařské dílny v Hostinném a odlil jej Donát Schrötter. Koruna zvonu je šestiramenná, bohatě zdobená rozvilinami*. Čepec zvonu, zběžnému pohledu ukrytý, lemují pro Schröttra typické palmety**. Při horní straně krku zvonu vidíme pás s ptáčky (podobný se opakuje na úderovém věnci), pak následuje německý nápis: „RUF MICH AN IN ZEIT DER NOT SPRICHT DER HER SO WIL ICH DICH ERETEN UND DU SOLST MICH PREISEN“ (citát ze Žalmu 49, překlad zní: „Vzývej mne v čas soužení, praví Pán, i vytrhnu tě a ty mě budeš oslavovat.“). Pod textem následují dva nestejně široké ornamentální pásy – jeden užší a prostší, druhý širší s bohatými rozvilinami.
Umělecky nejvýraznější prvky představuje na jedné straně pláště zvonu Ukřižování (oplakávání Krista) a nad ním letopočet 1590, na druhé pak český nápis: „TENTO ZWON SLYT GEST NAKLADEM UROZENEHO PANA IANA STRANIKA Z KOPYDLNA NA STUDENÉ HORZIE A STUDENCZY.“ Pod text umístil zvonař pěkně provedený Straníkův erb. Dolní i horní stranu zvonu esteticky rytmizuje několik plastických linek.
Horní Branná
Za třetím zvonem se vypravíme do nedaleké Horní Branné. Jádro zdejšího pozoruhodného kostela pochází z roku 1557. Vedle stávala dřevěná zvonice nahrazená roku 1700 kamennou kostelní věží poskytující zajímavý pohled na historické jádro obce.
Majestátní kovový krasavec patří k nejcennějším kampanologickým památkám v Čechách. Odlil jej jeden z nejslavnějších zvonařů celé naší historie, Brikcí z Cymperka. Zvon váží kolem 1 800 kg, měří bez koruny přes 90 cm, průměr činí 116 cm. Akusticky i umělecky patří mezi nejzdařilejší Brikcího díla a nese všechny atributy jeho vyzrálého umění (srovnat jej můžeme například se zvonem zasvěceným ke cti sv. Petra a Pavla na věži kapitulního kostela v Praze na Vyšehradě). Pod hladkou šestiramennou korunou vidíme na krku v pásu vymezeném plastickými linkami bohatou figurální výzdobu, pod ním ornamentální pás s výrazně vyčnívajícími lvími hlavami, velmi podobný právě vyšehradskému zvonu. Níže na plášti následuje reliéf sv. Mikuláše, k jehož cti je zasvěcen, a po jeho stranách obsáhlý nápis: „UROZENY PÁN PAN ZDENIEK SSTIEPANICSKY ZWALDSTEYNA NA SSTIEPANICYCH A DUMOKURZYCH. ZIADOST TOHO MÍTI RACZIL ABY ZWON TENTO NOWEY UDIELAN BYL DO WSY PANIE BRANNE KOSTELU SWATE° MIKULASSE. A NEMOHA ZA SWE ZIWNOSTI KWYKONANI UMYSLU TAK POBOZNEHO PRZYWESTI, KSSAFTEM SWYM TO OPATRZYTI, A NA TENTO ZVON ZLASKY POMOC SSTIEDRAU UCZYNITI RACZYL. KDERYZTO ZWON PO SMRTI TEHOZ PANA PRO CZEST A CHAWALU PANA BOHA WSEMOHUCIHO, SLYL A UDIELAL, BRYKCY ZWONARZ Z CYNPERKU W NOWÉ MIESTIE PRAZSKEM. LETHA OD NAROZENI SYNA BOZIHO WYKUPIOTELE NASSE° PANA GEZISSE KRYSTA. TISYCYHO PIETISTEHO. SEDMDESATEHO. SEDMEHO * W AUTERY PO Se TROGICY: A SMLUWEN SKRZE IANA SSIPARZE VRZEDNIKA * SSTIEPANICKEHO PANSTWI*“. Překlad zní: „Urozený pán pan Zdeněk Štěpanický z Valdštejna na Štěpanichích a Dymokuřích žádost toho míti ráčil, aby zvon novej udělán byl do vsi páně Branné kostelu svatéh(h)o Mikuláše a nemoha za své živnosti k vykonání úmyslu tak pobožného přivésti, kšaftem svým opatřil a na tento zvon z lásky pomoc štědrou učiniti ráčil. Kderýžto(!) zvon po smrti téhož pána pro čest a chválu Pána Boha všemohúcího slil a udělal Brikcí zvonař z Cynperku v Nové(m) Městě Pražském léta od narození Syna Božího, vykupitele naše(h)o Pána Ježíše Krista tisícího pětistého sedmdesátého sedmého v outerý po s(vat)é Trojici a smluven skrze Jana Šípaře, úředníka štěpanického panství. (Na místech označených * jsou malé arabesky.)
Na protilehlé straně pláště najdeme Kalvárii s výrazně vystupujícím Ukřižovaným a po jejích stranách znak Zdeňka z Valdštejna a jeho manželky Marie z Martinic. Nad znaky pak tyto nápisy: „Zdeniek Sstiepanicky pan Zwaldssteyna na Sstiepanicych a Dymokurzych“ a „Marya z Martinicz na Sstiepanicych a Dymokurzych.“
Na věnci vidíme pod výraznou dvojitou linkou po obvodu pravidelně rozmístěné medailony s postavami světců (jeden z nich je poškozen a špatně čitelný). Pod ně pak mistr zvonař umístil opět mezi dvě linky pás se zoomorfními motivy (ptáčky) podobnými výzdobě zvonu ve Studenci. Je dost možné, že se Schrötter Brikcího zvony inspiroval.
Nádherný hlas „Mikuláše“ (slýchal jej i J. A. Komenský) se ozývá pouze o svátcích a harmonicky mu sekundují prostřední zvon „P. Maria“ z roku 1989 a zvon z roku 1993 zasvěcený ke cti svatého Václava a českých ochránců, oba z Manouškova pražského zvonařství. Mariánský zvon má za sebou navzdory nevelkému věku pohnutou historii. V roce 1991 byl vystaven na Jubilejní výstavě v Praze a tam jen těsně unikl ničivé síle požáru.
Až o svátcích uslyšíte harmonický hlahol kovových srdcí, vzpomeňte si, že zvony patří k pozoruhodným plodům lidského ducha i lidských rukou. Sdílejí naše osudy a zaslouží si naši citlivou péči i ochranu. Kéž znějí radostně nad krajem vždy šťastným a požehnaným.
Pozn.
* rozvilina = plastický výzdobný prvek odvozený od listů paznehtníku, akantu
** palmeta = vějířovitý ornament vycházející z podoby palmového listu nebo palmové koruny
Autor: Jan Luštinec
Diskuze
Přidej vzkaz Zobraz diskuzi
Roman Kurfiřt (27. 4. 2011, 14:58): Dobrý den, předně bych si dovolil za všechny ...
Ondřej Hornig (8. 11. 2010, 18:13): Já bych chtěl poděkovat za velmi pěkný článek - ...
Matěj Kraus (5. 11. 2010, 13:53): Pokud byste někdo měl nějaké další informace, ...